Miro Šmajda ( Max Jason Mai) 

Neoficiální fórum Mirových/Maxových fanoušků

Přihlásit se

Damien a spol

Damien a spol

Příspěvekod De_Tourvel » 14 srp 2011, 15:48

Prolog
Po přečtení zjišťuji, že veškeré fikce se věnují setkání s MŠ na nejrůznějších místech za nejrůznějších okolností a končí naprosto standardně u MŠ v poklopci, v soft verzích v jeho ústech, v emotion verzích je hrdinka na konci pevně zakotvená v Mirově srdeční komoře. Já si dovolím vybočit. Jsem grafoman z jiného místa a jiné doby. Muhaha. Nejsem zlým trolem. Vážně mě ale neberte. Ovšem je taky možné, že to, co já píšu nejsou fikce.... :!: :?: :idea:

Mathias

Píšu vám aktuálně, jedu domů z Rakouska. Vítr se prohání po pošmourném horizontu. Je pološero a já mám hlad. Zastavit a občerstvit se, nebo jet dál? Stejně je mi to k ničemu, protože je tu jen úzká cesta bez aut, opustěný les, žádná pumpa, žádný motorest. Slyšeli jste to lehké ťuk? Byl to přelud, nebo jsem srazil zajíce? Radši zastavím. Oroseným oknem toho moc nevidím. Pouze cáry mlhy válející se těsně nad zemí. Vylézám z auta, ale nikdo nikde. Slyším z dálky zabečení ovce. Můj dech se mísí se stony usínajících stromů. Zajíce na smetaně bych si k večeři dal, ale žádný ušák na ceste neleží. Téměř mimo mé zorné pole se mihnul jakýsi stín! Fuj to jsem se lekl. Začínám mít trochu nahnáno, i když běžně se nebojím. Radši se vrátím do auta. Krajina mi nahání strach a já jsem tu úplně sám. Otvírám dveře u volantu. Pane bože. Něco me zalechtalo zezadu nad límcem. Jakoby se mi vánek proháněl ve vlasech. Zdá se mi to nebo slyším tlumený šepot?

Otáčím oči do strany a za sebou vidím stín. Já se bojím. Co mám dělat? Rozplizlá skrvna se zaostřuje a dostává jasné obrysy. Pomalu se mění ve vysokou štíhlou holku. Tmavé vlasy ji padají do lehce šikmých madlových zelenomodrých očí a dlouhou nohou kope do kamínku. Co to má znamenat? „Stalo se vám něco?“ Uvědomuju si, že jsem prve slyšel lehké ťuk a že jsem ji patrně nabral aspoň zrcátkem. „Nic mi není. Potřebuju se dostat do Černého mlýna.“ „Dobře vezmu vás.“ Cesta mi rychleji uteče a udělám při tom dobrý skutek. „Sedejte. Kde máte nějakou tašku?“ „Žádnou nemám,“ pípne neznámá a cpe se na zadní sedadlo . Kam to lezete. „Sedněte si vedle.“ „Nesednu. Zadní řada je bezpečnějši,“ slyším za sebou. Cvak a už sedí. Ach jo co s ní. Sedám si za volant. Bude mě bolet za krkem, jak na ni budu mluvit. Okem zavadím o zrcátko nad hlavou, rozjíždím se. Nemám čas ji v něm hledat

Dívka vzadu je potichu. její hlava a ramena se rozplývají v šeru. V zrcátku ji nemůžu najít , tak otáčím při každé větě hlavu. Není příliš komunikativní a pořád se dívá zadním sklem za auto. Přinesla dovnitř tísnivou atmosféru, navzdory tomu, že vypadá jako přerostlá madona co jí nedali najíst. Líbí se mi. „Jak to, že v tak nehostiném kraji sama?“ Podvědomě jsem měl strach jí tykat. „Nebojíte se?“ Utrousil jsem kamsi za rameno. „Od jisté doby se nebojím nikdy“ vrátila mi. „Nemáte hlad?“ „ Mám.“ V jejím hlase jako bych zaslechl podtón naléhavosti a netrpělivosti. „Až narazíme na nějakou vesnici či motel zastavím. Souhlasite?“ „Je mi to jedno. Dělejte jak myslíte. Já vlastně ani nespěchám.“ Hmm. To se mi zdá divné. Taková hezká holka, sama v hodině, která je velmi velmi neobvyklá a ani nespěchá? Co to je za blbost?
Holka je to sice hezká ale něco mě na ní podvědomě odpuzuje. Asi tak jakobyste si řekli je na ni docela podívaná, ale v posteli byste ji mít nechtěli. Dělají to ty až příliš hubené nohy? Já jsem na nohy vysazený. Vidím v dálce tlumené světlo. Myslím je to nějaký hostinec nebo osamělý motel. Počkám až budeme blíž. V té mlze je to špatně vidět.


Až přijedu do viditelné vzdálenosti dám další zprávu
Uživatelský avatar
De_Tourvel
 
Příspěvky: 240
Registrován: 14 srp 2011, 11:41

Re: Damien a spol

Příspěvekod zariva_kometka » 14 srp 2011, 15:56

De_Tourvel píše:Prolog
Po přečtení zjišťuji, že veškeré fikce se věnují setkání s MŠ na nejrůznějších místech za nejrůznějších okolností a končí naprosto standardně u MŠ v poklopci, v soft verzích v jeho ústech, v emotion verzích je hrdinka na konci pevně zakotvená v Mirově srdeční komoře. Já si dovolím vybočit. Jsem grafoman z jiného místa a jiné doby. Muhaha. Nejsem zlým trolem. Vážně mě ale neberte. Ovšem je taky možné, že to, co já píšu nejsou fikce.... :!: :?: :idea:

Mathias

Píšu vám aktuálně, jedu domů z Rakouska. Vítr se prohání po pošmourném horizontu. Je pološero a já mám hlad. Zastavit a občerstvit se, nebo jet dál? Stejně je mi to k ničemu, protože je tu jen úzká cesta bez aut, opustěný les, žádná pumpa, žádný motorest. Slyšeli jste to lehké ťuk? Byl to přelud, nebo jsem srazil zajíce? Radši zastavím. Oroseným oknem toho moc nevidím. Pouze cáry mlhy válející se těsně nad zemí. Vylézám z auta, ale nikdo nikde. Slyším z dálky zabečení ovce. Můj dech se mísí se stony usínajících stromů. Zajíce na smetaně bych si k večeři dal, ale žádný ušák na ceste neleží. Téměř mimo mé zorné pole se mihnul jakýsi stín! Fuj to jsem se lekl. Začínám mít trochu nahnáno, i když běžně se nebojím. Radši se vrátím do auta. Krajina mi nahání strach a já jsem tu úplně sám. Otvírám dveře u volantu. Pane bože. Něco me zalechtalo zezadu nad límcem. Jakoby se mi vánek proháněl ve vlasech. Zdá se mi to nebo slyším tlumený šepot?

Otáčím oči do strany a za sebou vidím stín. Já se bojím. Co mám dělat? Rozplizlá skrvna se zaostřuje a dostává jasné obrysy. Pomalu se mění ve vysokou štíhlou holku. Tmavé vlasy ji padají do lehce šikmých madlových zelenomodrých očí a dlouhou nohou kope do kamínku. Co to má znamenat? „Stalo se vám něco?“ Uvědomuju si, že jsem prve slyšel lehké ťuk a že jsem ji patrně nabral aspoň zrcátkem. „Nic mi není. Potřebuju se dostat do Černého mlýna.“ „Dobře vezmu vás.“ Cesta mi rychleji uteče a udělám při tom dobrý skutek. „Sedejte. Kde máte nějakou tašku?“ „Žádnou nemám,“ pípne neznámá a cpe se na zadní sedadlo . Kam to lezete. „Sedněte si vedle.“ „Nesednu. Zadní řada je bezpečnějši,“ slyším za sebou. Cvak a už sedí. Ach jo co s ní. Sedám si za volant. Bude mě bolet za krkem, jak na ni budu mluvit. Okem zavadím o zrcátko nad hlavou, rozjíždím se. Nemám čas ji v něm hledat

Dívka vzadu je potichu. její hlava a ramena se rozplývají v šeru. V zrcátku ji nemůžu najít , tak otáčím při každé větě hlavu. Není příliš komunikativní a pořád se dívá zadním sklem za auto. Přinesla dovnitř tísnivou atmosféru, navzdory tomu, že vypadá jako přerostlá madona co jí nedali najíst. Líbí se mi. „Jak to, že v tak nehostiném kraji sama?“ Podvědomě jsem měl strach jí tykat. „Nebojíte se?“ Utrousil jsem kamsi za rameno. „Od jisté doby se nebojím nikdy“ vrátila mi. „Nemáte hlad?“ „ Mám.“ V jejím hlase jako bych zaslechl podtón naléhavosti a netrpělivosti. „Až narazíme na nějakou vesnici či motel zastavím. Souhlasite?“ „Je mi to jedno. Dělejte jak myslíte. Já vlastně ani nespěchám.“ Hmm. To se mi zdá divné. Taková hezká holka, sama v hodině, která je velmi velmi neobvyklá a ani nespěchá? Co to je za blbost?
Holka je to sice hezká ale něco mě na ní podvědomě odpuzuje. Asi tak jakobyste si řekli je na ni docela podívaná, ale v posteli byste ji mít nechtěli. Dělají to ty až příliš hubené nohy? Já jsem na nohy vysazený. Vidím v dálce tlumené světlo. Myslím je to nějaký hostinec nebo osamělý motel. Počkám až budeme blíž. V té mlze je to špatně vidět.


Až přijedu do viditelné vzdálenosti dám další zprávu


Hehe vítej ;-)) To jsem teda zvědavá jak do toho zakomponuješ MŠ :-P To bude nějakej horor ne? :mrgreen:
zariva_kometka Czech Republic (cz)
 
Příspěvky: 3838
Registrován: 14 zář 2010, 19:52
Bydliště: Liberec

Re: Damien a spol

Příspěvekod adela ankarova » 14 srp 2011, 17:25

zariva_kometka píše:
De_Tourvel píše:Prolog
Po přečtení zjišťuji, že veškeré fikce se věnují setkání s MŠ na nejrůznějších místech za nejrůznějších okolností a končí naprosto standardně u MŠ v poklopci, v soft verzích v jeho ústech, v emotion verzích je hrdinka na konci pevně zakotvená v Mirově srdeční komoře. Já si dovolím vybočit. Jsem grafoman z jiného místa a jiné doby. Muhaha. Nejsem zlým trolem. Vážně mě ale neberte. Ovšem je taky možné, že to, co já píšu nejsou fikce.... :!: :?: :idea:

Mathias

Píšu vám aktuálně, jedu domů z Rakouska. Vítr se prohání po pošmourném horizontu. Je pološero a já mám hlad. Zastavit a občerstvit se, nebo jet dál? Stejně je mi to k ničemu, protože je tu jen úzká cesta bez aut, opustěný les, žádná pumpa, žádný motorest. Slyšeli jste to lehké ťuk? Byl to přelud, nebo jsem srazil zajíce? Radši zastavím. Oroseným oknem toho moc nevidím. Pouze cáry mlhy válející se těsně nad zemí. Vylézám z auta, ale nikdo nikde. Slyším z dálky zabečení ovce. Můj dech se mísí se stony usínajících stromů. Zajíce na smetaně bych si k večeři dal, ale žádný ušák na ceste neleží. Téměř mimo mé zorné pole se mihnul jakýsi stín! Fuj to jsem se lekl. Začínám mít trochu nahnáno, i když běžně se nebojím. Radši se vrátím do auta. Krajina mi nahání strach a já jsem tu úplně sám. Otvírám dveře u volantu. Pane bože. Něco me zalechtalo zezadu nad límcem. Jakoby se mi vánek proháněl ve vlasech. Zdá se mi to nebo slyším tlumený šepot?

Otáčím oči do strany a za sebou vidím stín. Já se bojím. Co mám dělat? Rozplizlá skrvna se zaostřuje a dostává jasné obrysy. Pomalu se mění ve vysokou štíhlou holku. Tmavé vlasy ji padají do lehce šikmých madlových zelenomodrých očí a dlouhou nohou kope do kamínku. Co to má znamenat? „Stalo se vám něco?“ Uvědomuju si, že jsem prve slyšel lehké ťuk a že jsem ji patrně nabral aspoň zrcátkem. „Nic mi není. Potřebuju se dostat do Černého mlýna.“ „Dobře vezmu vás.“ Cesta mi rychleji uteče a udělám při tom dobrý skutek. „Sedejte. Kde máte nějakou tašku?“ „Žádnou nemám,“ pípne neznámá a cpe se na zadní sedadlo . Kam to lezete. „Sedněte si vedle.“ „Nesednu. Zadní řada je bezpečnějši,“ slyším za sebou. Cvak a už sedí. Ach jo co s ní. Sedám si za volant. Bude mě bolet za krkem, jak na ni budu mluvit. Okem zavadím o zrcátko nad hlavou, rozjíždím se. Nemám čas ji v něm hledat

Dívka vzadu je potichu. její hlava a ramena se rozplývají v šeru. V zrcátku ji nemůžu najít , tak otáčím při každé větě hlavu. Není příliš komunikativní a pořád se dívá zadním sklem za auto. Přinesla dovnitř tísnivou atmosféru, navzdory tomu, že vypadá jako přerostlá madona co jí nedali najíst. Líbí se mi. „Jak to, že v tak nehostiném kraji sama?“ Podvědomě jsem měl strach jí tykat. „Nebojíte se?“ Utrousil jsem kamsi za rameno. „Od jisté doby se nebojím nikdy“ vrátila mi. „Nemáte hlad?“ „ Mám.“ V jejím hlase jako bych zaslechl podtón naléhavosti a netrpělivosti. „Až narazíme na nějakou vesnici či motel zastavím. Souhlasite?“ „Je mi to jedno. Dělejte jak myslíte. Já vlastně ani nespěchám.“ Hmm. To se mi zdá divné. Taková hezká holka, sama v hodině, která je velmi velmi neobvyklá a ani nespěchá? Co to je za blbost?
Holka je to sice hezká ale něco mě na ní podvědomě odpuzuje. Asi tak jakobyste si řekli je na ni docela podívaná, ale v posteli byste ji mít nechtěli. Dělají to ty až příliš hubené nohy? Já jsem na nohy vysazený. Vidím v dálce tlumené světlo. Myslím je to nějaký hostinec nebo osamělý motel. Počkám až budeme blíž. V té mlze je to špatně vidět.


Až přijedu do viditelné vzdálenosti dám další zprávu


Hehe vítej ;-)) To jsem teda zvědavá jak do toho zakomponuješ MŠ :-P To bude nějakej horor ne? :mrgreen:

snadno, holka bude nějaká odmítnutá fanynka MŠ, vracející se z koncertu ...
Uživatelský avatar
adela ankarova Czech Republic (cz)
 
Příspěvky: 964
Registrován: 27 čer 2011, 23:00
Bydliště: Ústí nad Labem

Re: Damien a spol

Příspěvekod De_Tourvel » 14 srp 2011, 18:25

Už jsme v dohledu. je to jakýsi velký srub s lampou před vchodem. Vidím dvě auta na parkovišti, za oknem roubené budovy výčep a shrbenou postavu. Zastavíme tu slečno? Neodpovídá jen nejistě sleduje okolí. Vypínám motor. Pojďte zvu ji na večeři. Snad tu budou vařit. Už mi kručí v břiše a před sebou mám ještě několik hodin cesty.
Vcházíme do místnosti.Slyším v krbu praskat dřevo. Většina stolů je prázdných, jen v nejvzdálenějším koutě sedí dva muži a žena v loveckém mundůru. Zvědavě upírají zrak ke vchodu. Nemám z nich dobrý pocit, protože si připadám, jako by mi brali míru na rakev. Sedáme si s mou spolucestující do protilehlého kouta a čekáme.

Po chvíli k nám přistupuje postava neurčitého věku, pohlaví i rasové přislušnosti. „Panstvo si bude přát?“ „Dala bych si tatarský biftek a husí krev,“ špitla dívka a já si objednal vepřové koleno se špenátem. …………………….Sedíme tu už dvacet minut, jídlo nikde. Trojice se právě zvedla a míří k našemu stolu. „Můžeme si přisednout? Máme dotaz. Spěcháte příliš? Máme pro vás nabídku. Vezme to několik hodin reálného času, ale proniknete tak do nekonečnosti relativity, takže si budete myslet, že jste prožili kilióny let.“ Musím se zeptat co jsou to kilióny. To číslo neznám, ač jsem v matematice vždy exceloval
„Kilión je časová jednotka odvozená od přenosu nanopartikulí, které přecházejíc časoprostorem jsou schopné se složit zpět do stejného seskupení jako před časovým prahem rozptylu,“ odříkává muž v lovecké kamizole aniž jsem ho vyzval. Ježíš to je kravina, pomyslím si. Žena ukazuje přístroj podobný hodinkám se spoustou čísel a čudlíků. Má spolucestující si jich nevšímá a hypnotizuje psa, jak chlemtá beztvarou šlichtu tmavorudé barvy.
„Vážení nevíte co to ten pes večeří?“ tážu se trojice. Ti lhostejne pokrčí rameny. S umíněností malého dítěte mě tlačí do odpovědi. „Tak spěcháte?“ Nechce se mi do finálního rozhodnutí. „S plným břichem se lépe přemýšlí. Zatím se mi vaše nabídka nezdá.“ Hledám pohledem někoho normálního a v paměti lovím útržky zeměpisných znalostí, zda v okolí nebyla někdy postavena psychiatrická léčebna. Musím přiznat, že ani pořádne nevím, kde jsem. Vlastně jsem se ztratil, ale zatím to neberu tragicky. Auto je pojízdné a benzín v nádrži ješte nedošel. AAAh Konečně večeře. Špenát já mám rád. Zvyšuje hladinu železa, potažmo hemoglobinu, což by se mohlo v horském prostředí srubu hodit. Mám za to, že nejsme príliš vysoko, ale dýchá se mi, jako bych večeřel přinejmenšim v La Paz. Dívce svítí oči a husí krev srká jako nevychovaný kopáč polívku. Pohoršene ji sleduji. Takové chování k ní nesedí. Tatarský biftek drtí mezi zuby jakoby to nebylo naškrábané maso, ale živé tele. Kouše rychle a hltá kusy syrového, oči témeř v sloup obrácené. „Měla jste hlad, že?,“ podotýkám, abych prolomil podivnou atmosféru i znechucené pohledy trojice. Dotýkám se ukazovákem dívčina horního rtu , abych setřel krvavou krůpěj. Na nose se ji tyčí maličká hromádka syrového masa. Dívka vypadá jako liška koupající svůj spičatý čenich v útrobach zkolené oběti. Neodpovídá, jen zalykavě hltá poslední sousta a uhýbá hlavou před mými prsty jako neposlušná klisna.


..............nějak mi kolísá signál, až se ustálí budu pokračovat
Uživatelský avatar
De_Tourvel
 
Příspěvky: 240
Registrován: 14 srp 2011, 11:41

Re: Damien a spol

Příspěvekod De_Tourvel » 14 srp 2011, 20:31

Jedete asi z daleka“. Ušklibuje se žena s podivnými hodinkami. „Dáme tedy tu věc?“ začíná opět s nátlakem. Nejsem přesvědčený o tom, že to je výhra. Mám tísnivý pocit, jakoby se něco chystalo. Šestým smyslem vnímám, životní křižovatku. Jistě není první, ale na každém rozcestí by se člověk měl rozhodnout při nejhorším tak, aby, pokud vleze do slepé uličky se dalo v ní aspoň otočit a vrátit. Aby v ní člověk neprožil, zaklíněný jako rys v pasti, celý život. Rudé světlo kdesi hluboko v hlavě oznamuje hurikán. Mám pocit, že bych tu ženu měl vykázat mimo náš stůl. Ona jakoby to vycítila. Rozepíná si upjatou košili a kývá odulými ňadry jako záchranou vestou. Zdá se mi, že to snad dělá mimoděk v zápalu přesvědčování. V tom rána jak z děla. Místnost se noří do fialové tmy. Hlídám si kapsy. Mám tam peníze, kartu a klíče od auta. Něco se mi otírá o nohu. Je to chlemtající pes nebo nebo dívčiny vlasy? Srub se propadl do ticha a zpoza oken ke mne teď proniká pouze lesní šum. Znáte ten šepot usínajícího lesa plného nočních zvířat, chehotu lišek, houkání sov, sýčků a praskajících větví? Skoro nic nevidím i šimrání na lýtku ustalo.

Hmatám okolo, abych se zorientoval. Zavrzání, závan a ocitám se před srubem. Měsíc mizí za mraky. K zemi se snáší listí z mávajících větví. Zvedám hlavu do koruny obrovského dubu za srubem, ale je tma. Plesk. plesk. Vidim žluté maličké ohýnky pronikající tmou a z dálky se ke mně nese naříkavé vytí. Kam zmizeli spolustolovníci a dívka s kočičíma očima? Jsou snad ještě ve srubu? Vrátit se nebo odjet a dívku ponechat jejimu osudu? Gentlemanské srdce vítězí. Vypadala tak nejistě a hladově. Počkám na ni. Trojice v loveckém nevypadala zcela důvěryhodne a kdo ví, co mají za lubem. „Haloo.“ volám směrem ke srubu a nic. Pár kroků zpět ke dveřím. Něco mi říká nechoď a stůj. Počkej, nespěchej. Stojím za keřem kousek od vchodu. Ostré vrznutí a dveře se pomaličku otvírají. Je špatně vidět, jen zbloudilé paprsky měsíce deroucí se skrz mraky mezi stromy mi ukazují divný přelud v kápi hladící kliku. Srdce mám až v krku. Tohle během večeře v místnosti nebylo. Pomaličku se dávám na ústup, dívka nedívka. Za rohem čeká moje auto, moje cesta k vysvobození z bláznivého intermezza. Krůček po krůčku couvám a najednou lup. Šlápl jsem na větev. Prasknutí přeruší noční klid. Hlava v kápi se otáčí mým směrem. Krk mám stažený hrůzou. Snažím se tajit dech. Černý stín se vydává směrem ke mně! Otáčím se a utíkám k autu. Brnk a už letím vzduchem nad kaluží.AAAAAA Zakopl jsem o kořen. Klíče od auta mi padají z ruky.
Vidím blížící se stín. Ještě je čas. Šmátrám zběsile po zemi a ryju nehty v bahně. Klíče nemám! Není čas. Zvedám se a utíkám do černoty lesa. Utíkám rychleji než kdy před tím. Nedbám na praskot pod nohama. Takhle se daleko nedostanu. Dělám randál jako střelený kanec se záduchou. Napínám svaly, odraz a plavně překonávám křoví. Zůstávám ležet tiše mezi listím. Kroky se blíží a já slyším sípavé chroptění. Není to příjemné. Musím přiznat, že to je odporný pocit. Nevím kdo to je a co po mně chce. Nemluví, jen tlumené funění se dere podivnou pokrývkou hlavy, za kterou sotva tuším lesknoucí se oči. Pronásledovatel se teď zastavil. Vidím skrze větve, jak je bezradný a hledá.

Šššššš něco za mnou zašustelo. Chlupy se mi vztyčily jako ptáci pornoherců. Nebezpečí ze dvou stran? To jsem nečekal. Ztuhlý ležím na studené zemi a tuším konec.V tom mezi kapradí vybíhá zářící vlk. Nevnímá mě, jen zvědavě natahuje krk do tmy. Měsíc osvítil jeho nepřirozeně zabarvenou srst. Třpytí se jako poprášená zlatým pylem. Křoví se rozhrnuje a na lesní mýtině se objeví i postava v kápi. Něco tlumeně šeptá směrem ke zlatě zbarvené šelmě a o mě jakoby ztratil zájem. „Možná mě ani nehledal?“ modlím se v duchu. Zpod sutany vytahuje zlatý meč a přejíždí vlkovi po hřbetě od krku směrem k bedrům. Tam se zarazí a hrotem meče dloubne do diamantové tečky mezi srstí. Šílený třpyt mě téměř oslepí. Zdá se mi, že z toho třpytu ztrácím vědomí. Přestávám vidět, přetávám slyšet. Trvalo to věky, trvalo to vteřinu nebo kilióny let? ……… Mezi křovinami teď vidím osobu v kápi jak poplácává mečem po zadku mladého muže s dlouhými plavými vlasy oblečeného jen v odrbaných jeansech spadených na půl žerdi a něco mu šeptá.“do svítání ať jsi zpět jinak“ sakra zbytek věty mi splývá v šumění větví. „Už musím jít, jinak to nestihnu“ prosí mladík a vydává směrem k budově a zaparkovaným autům. Postava v kápi jakoby se rozplývala v cárech mlhy, které se objevují náhle na mýtině. Za smrky se opět rozsvěcují světla srubu.

http://www.youtube.com/watch?v=w2jNaZmyD24


až si dobiju svůj smartphone budu snad pokračovat
Uživatelský avatar
De_Tourvel
 
Příspěvky: 240
Registrován: 14 srp 2011, 11:41

Re: Damien a spol

Příspěvekod ewilyn » 14 srp 2011, 20:33

toto je diskusne forum venovane Mirovi Smajdovi, nie literarny kutik...prosim o precitanie pravidiel fora. ...
Pisaniu FF sa venovali hlavne na fanklube...V pripade moralne nevhodneho obsahu-mame tu i deti , moze nasledovat ban...
Uživatelský avatar
ewilyn
 
Příspěvky: 9254
Registrován: 05 úno 2010, 23:21
Bydliště: ako kedy :-)

Re: Damien a spol

Příspěvekod Franci » 14 srp 2011, 21:03

De_Tourvel píše:Prolog
Po přečtení zjišťuji, že veškeré fikce se věnují setkání s MŠ na nejrůznějších místech za nejrůznějších okolností a končí naprosto standardně u MŠ v poklopci, v soft verzích v jeho ústech, v emotion verzích je hrdinka na konci pevně zakotvená v Mirově srdeční komoře. Já si dovolím vybočit. Jsem grafoman z jiného místa a jiné doby. Muhaha. Nejsem zlým trolem. Vážně mě ale neberte. Ovšem je taky možné, že to, co já píšu nejsou fikce.... :!: :?: :idea:

Mathias

Píšu vám aktuálně, jedu domů z Rakouska. Vítr se prohání po pošmourném horizontu. Je pološero a já mám hlad. Zastavit a občerstvit se, nebo jet dál? Stejně je mi to k ničemu, protože je tu jen úzká cesta bez aut, opustěný les, žádná pumpa, žádný motorest. Slyšeli jste to lehké ťuk? Byl to přelud, nebo jsem srazil zajíce? Radši zastavím. Oroseným oknem toho moc nevidím. Pouze cáry mlhy válející se těsně nad zemí. Vylézám z auta, ale nikdo nikde. Slyším z dálky zabečení ovce. Můj dech se mísí se stony usínajících stromů. Zajíce na smetaně bych si k večeři dal, ale žádný ušák na ceste neleží. Téměř mimo mé zorné pole se mihnul jakýsi stín! Fuj to jsem se lekl. Začínám mít trochu nahnáno, i když běžně se nebojím. Radši se vrátím do auta. Krajina mi nahání strach a já jsem tu úplně sám. Otvírám dveře u volantu. Pane bože. Něco me zalechtalo zezadu nad límcem. Jakoby se mi vánek proháněl ve vlasech. Zdá se mi to nebo slyším tlumený šepot?

Otáčím oči do strany a za sebou vidím stín. Já se bojím. Co mám dělat? Rozplizlá skrvna se zaostřuje a dostává jasné obrysy. Pomalu se mění ve vysokou štíhlou holku. Tmavé vlasy ji padají do lehce šikmých madlových zelenomodrých očí a dlouhou nohou kope do kamínku. Co to má znamenat? „Stalo se vám něco?“ Uvědomuju si, že jsem prve slyšel lehké ťuk a že jsem ji patrně nabral aspoň zrcátkem. „Nic mi není. Potřebuju se dostat do Černého mlýna.“ „Dobře vezmu vás.“ Cesta mi rychleji uteče a udělám při tom dobrý skutek. „Sedejte. Kde máte nějakou tašku?“ „Žádnou nemám,“ pípne neznámá a cpe se na zadní sedadlo . Kam to lezete. „Sedněte si vedle.“ „Nesednu. Zadní řada je bezpečnějši,“ slyším za sebou. Cvak a už sedí. Ach jo co s ní. Sedám si za volant. Bude mě bolet za krkem, jak na ni budu mluvit. Okem zavadím o zrcátko nad hlavou, rozjíždím se. Nemám čas ji v něm hledat

Dívka vzadu je potichu. její hlava a ramena se rozplývají v šeru. V zrcátku ji nemůžu najít , tak otáčím při každé větě hlavu. Není příliš komunikativní a pořád se dívá zadním sklem za auto. Přinesla dovnitř tísnivou atmosféru, navzdory tomu, že vypadá jako přerostlá madona co jí nedali najíst. Líbí se mi. „Jak to, že v tak nehostiném kraji sama?“ Podvědomě jsem měl strach jí tykat. „Nebojíte se?“ Utrousil jsem kamsi za rameno. „Od jisté doby se nebojím nikdy“ vrátila mi. „Nemáte hlad?“ „ Mám.“ V jejím hlase jako bych zaslechl podtón naléhavosti a netrpělivosti. „Až narazíme na nějakou vesnici či motel zastavím. Souhlasite?“ „Je mi to jedno. Dělejte jak myslíte. Já vlastně ani nespěchám.“ Hmm. To se mi zdá divné. Taková hezká holka, sama v hodině, která je velmi velmi neobvyklá a ani nespěchá? Co to je za blbost?
Holka je to sice hezká ale něco mě na ní podvědomě odpuzuje. Asi tak jakobyste si řekli je na ni docela podívaná, ale v posteli byste ji mít nechtěli. Dělají to ty až příliš hubené nohy? Já jsem na nohy vysazený. Vidím v dálce tlumené světlo. Myslím je to nějaký hostinec nebo osamělý motel. Počkám až budeme blíž. V té mlze je to špatně vidět.


Až přijedu do viditelné vzdálenosti dám další zprávu


nechápem.
Uživatelský avatar
Franci
 
Příspěvky: 4756
Registrován: 23 úno 2010, 15:11

Re: Damien a spol

Příspěvekod De_Tourvel » 15 srp 2011, 00:38

Pomoooooc. Já se teda smažu. To se fakt nedá tady. Ale že ty vaše fAN FICTIONS MAJÍ PÁRU A JSOU úplně bez sexu. :!: :idea:

Mimochodem Franci já vím, že nejsi dítě. a pokud máš i přes tvůj věk myšlení dítěte , potom to nečti. Máš tu tisíce dalších příspěvků, které snad pochopíš.


A poznámku toho čehosi nad tebou ani nebudu komentovat. Musel by se také komentovat absolutismus, fašismus, komunismus a cenzura.

BTW musím ale přiznat, že popisy vystoupení od nicku Lilie a některých mě baví. Jsou takové juicy. Fanfictions o tom, jak se někdo někde setkal s Miroslavem Šmajdou, kterýžto se do dotyčné přes její úporné odmítání zamiloval však nikoliv.

Zdar
Uživatelský avatar
De_Tourvel
 
Příspěvky: 240
Registrován: 14 srp 2011, 11:41

Re: Damien a spol

Příspěvekod Esti » 15 srp 2011, 00:45

De_Tourvel píše:Pomoooooc. Já se teda smažu. To se fakt nedá tady. Ale že ty vaše fAN FICTIONS MAJÍ PÁRU A JSOU úplně bez sexu. :!: :idea:

Mimochodem Franci já vím, že nejsi dítě. a pokud máš i přes tvůj věk myšlení dítěte , potom to nečti. Máš tu tisíce dalších příspěvků, které snad pochopíš.


A poznámku toho čehosi nad tebou ani nebudu komentovat. Musel by se také komentovat absolutismus, fašismus, komunismus a cenzura.

BTW musím ale přiznat, že popisy vystoupení od nicku Lilie a některých mě baví. Jsou takové juicy. Fanfictions o tom, jak se někdo někde setkal s Miroslavem Šmajdou, kterýžto se do dotyčné přes její úporné odmítání zamiloval však nikoliv.

Zdar


nevím, kdo jsi :D ,ale souhlasím s Tebou :thumbup: :lol:

pokud se nebudeš ubírat vulgárním směrem, piš dál :wink: .... my "divočinu" rádi :lol: :lol: .... :mrgreen:
Uživatelský avatar
Esti Czech Republic (cz)
 
Příspěvky: 2324
Registrován: 14 zář 2010, 21:56
Bydliště: Český Těšín

Re: Damien a spol

Příspěvekod gemini » 15 srp 2011, 01:18

De_Tourvel píše:Pomoooooc. Já se teda smažu. To se fakt nedá tady. Ale že ty vaše fAN FICTIONS MAJÍ PÁRU A JSOU úplně bez sexu. :!: :idea:

Mimochodem Franci já vím, že nejsi dítě. a pokud máš i přes tvůj věk myšlení dítěte , potom to nečti. Máš tu tisíce dalších příspěvků, které snad pochopíš.


A poznámku toho čehosi nad tebou ani nebudu komentovat. Musel by se také komentovat absolutismus, fašismus, komunismus a cenzura.

BTW musím ale přiznat, že popisy vystoupení od nicku Lilie a některých mě baví. Jsou takové juicy. Fanfictions o tom, jak se někdo někde setkal s Miroslavem Šmajdou, kterýžto se do dotyčné přes její úporné odmítání zamiloval však nikoliv.

Zdar


Nemazat, pokračovat! Očekávám výkon na úrovni Lilie a spol., nikoli oplzlou napodobeninu Fan fiction :lol:
gemini
 

Re: Damien a spol

Příspěvekod Kveta » 15 srp 2011, 10:16

Ja teda Fan fiction nečítam, zdá sa mi to strata času ale začal si písať tak napínavo a záhadne až ma to začinalo vzrušovať :) teda ak nie si nejaky uchyl tak to ide :) .Mohol by si písať aj romany.
Uživatelský avatar
Kveta Slovakia (sk)
 
Příspěvky: 575
Registrován: 09 bře 2010, 21:29

Re: Damien a spol

Příspěvekod Henrieta » 15 srp 2011, 10:52

De_Tourvel píše:Pomoooooc. Já se teda smažu. To se fakt nedá tady. Ale že ty vaše fAN FICTIONS MAJÍ PÁRU A JSOU úplně bez sexu. :!: :idea:

Mimochodem Franci já vím, že nejsi dítě. a pokud máš i přes tvůj věk myšlení dítěte , potom to nečti. Máš tu tisíce dalších příspěvků, které snad pochopíš.


A poznámku toho čehosi nad tebou ani nebudu komentovat. Musel by se také komentovat absolutismus, fašismus, komunismus a cenzura.

BTW musím ale přiznat, že popisy vystoupení od nicku Lilie a některých mě baví. Jsou takové juicy. Fanfictions o tom, jak se někdo někde setkal s Miroslavem Šmajdou, kterýžto se do dotyčné přes její úporné odmítání zamiloval však nikoliv.

Zdar


Vieš čo píš, len aby to zas nebolo moc dlhé a moc zložité na pochopenie, lebo my si sem chodíme viac-menej oddychovať cez prestávky počas práce :lol: :lol:
Henrieta
 
Příspěvky: 1885
Registrován: 22 lis 2010, 12:24

Re: Damien a spol

Příspěvekod Kotě » 15 srp 2011, 11:29

Jsem pro....Miro v podobě vlka...to tu ještě nebylo :lol: .( i když jsme ho tu už nazývali mnohými zvířecími jmény 8) :D ) I příběh je zajímavý a tajemný.... No..jsem zvědavá :wink:
Uživatelský avatar
Kotě
 
Příspěvky: 2321
Registrován: 05 úno 2010, 22:49

Re: Damien a spol

Příspěvekod debbie » 15 srp 2011, 12:16

Kotě píše:Jsem pro....Miro v podobě vlka...to tu ještě nebylo :lol: .( i když jsme ho tu už nazývali mnohými zvířecími jmény 8) :D ) I příběh je zajímavý a tajemný.... No..jsem zvědavá :wink:


Taky jsem pro pokračování...už teď je to zajímavé.. :D :thumbup:
Uživatelský avatar
debbie Czech Republic (cz)
 
Příspěvky: 1575
Registrován: 18 úno 2010, 10:58
Bydliště: litoměřicko

Re: Damien a spol

Příspěvekod Franci » 15 srp 2011, 12:50

čo sa to tu deje? nechápem.
Uživatelský avatar
Franci
 
Příspěvky: 4756
Registrován: 23 úno 2010, 15:11

Další

Zpět na Volný pokec

cron